Vulvovaginitida 

Vulvovaginitidy jsou záněty zevního pohlavního ústrojí (vulvy) a pochvy (vagíny). Patří mezi ně poměrně časté gynekologické obtíže, které se mohou objevit v různých fázích života ženy, včetně dětství. Často se projevují takzvaným vulvovaginálním diskomfortem, tedy svěděním, pálením, výtokem nebo nepohodlím v intimní oblasti. 

OBSAH: 

1. Co je vulvovaginitida
2. Anatomie a fyziologie (vulva a vagina)
3. Příčiny a typy vulvovaginitidy
4. Příznaky vulvovaginitidy
5. Kdy navštívit lékaře a diagnostika
6. Léčba vulvovaginitidy
7. Prevence a péče
8. Specifické případy (děti, těhotenství, opakující se potíže)

Co je vulvovaginitida 

Vulvovaginitida označuje zánět zevních pohlavních orgánů (vulvy) a pochvy (vagíny). Tyto dvě oblasti spolu anatomicky i funkčně úzce souvisejí, proto zánětlivé změny mohou propukat současně. 

Velmi častým průvodním jevem zánětu pochvy je výtok, který dráždí i vulvu. Ta pak svědí a je zduřelá. Kvasinky, ale i bakterie nebo někteří paraziti mohou také z vulvy (z vnějšku) přejít až do pochvy, někdy i do močové trubice. To se pak k výtoku, svědění, pálení a bolesti může přidat i infekce močových cest. 

Vulvovaginitida se může objevit v jakémkoli věku. U dospělých žen bývá často spojena s infekcí nebo hormonálními změnami. U dětí může souviset například s podrážděním sliznice nebo specifiky dětské anatomie. 

Anatomie a fyziologie (vulva a vagina) 

Vulva je souhrnné označení pro zevní ženské pohlavní orgány. Patří sem například stydké pysky, klitoris, poševní vchod a okolní tkáně. Tyto struktury chrání vstup do pochvy a jsou citlivé na mechanické i chemické podněty. 

Vagina (pochva) je svalový kanál spojující zevní prostředí s děložním hrdlem. Je vystlána sliznicí, která je osídlena mikroorganismy tvořícími vaginální mikroflóru. 

Prostředí pochvy má kyselé pH, které pomáhá bránit množení patogenních bakterií. Rovnováhu mikroflóry mohou ovlivnit například hormonální změny, antibiotická léčba, stres nebo nevhodná intimní hygiena. 

Příčiny a typy vulvovaginitidy 

Vulvovaginitida může vzniknout z různých příčin, obvykle jde o narušení přirozené rovnováhy vaginální mikroflóry.  

Vulvovaginitidy se většinou dělí na infekční a neinfekční formy. 

Infekční vulvovaginitida 

Infekční vulvovaginitidy vznikají nejčastěji při přemnožení patogenů v oblasti pochvy.  

Podle typu patogenů je dělíme na: 

Bakteriální vulvovaginitida 

Bakteriální onemocnění, při němž se mění poměr mezi aerobními a anaerobními bakteriemi (Gardnerella vaginalis, Mobiluncus, Atopobium vaginae), v mikrobiomu pochvy. Nejčastějším projevem je zapáchající výtok, zvýšení pH pochvy na hodnoty 4,7 – 5,5. Léčba obvykle probíhá dobře, možné komplikace se mohou objevit v těhotenství. 

Kvasinková vulvovaginitida

Původcem jsou kvasinky (nejčastěji Candida albicans, C. glabrata, C. tropicalis, C. krusei), které jsou běžnou součástí poševního prostředí. Kvasinková vulvovaginitida (mykotická vulvovaginitida) vzniká při přemnožení kvasinek.

Častěji se objevuje při oslabení imunity a užívání antibiotik, v těhotenství, při zvýšeném příjmu cukrů nebo hormonální léčbě. 

Parazitární vulvovaginitida 

Příkladem je infekce Trichomoniáza, způsobená parazitem Trichomonas vaginalis, která patří mezi sexuálně přenosné infekce. K hlavním projevům patří hojný, řídký, zpěněný výtok, bolest v podbřišku, dyspareunie (bolest při pohlavním styku), avšak až 50 % případů probíhá bez příznaků. 

Do léčby je potřeba vždy zahrnout i sexuálního partnera. 

Virová vulvovaginitida

Může souviset například s infekcí virem Herpes virus simplex, která postihuje především oblast vulvy a může vyvolat bolestivé puchýřky a zánětlivou reakci. 

Neinfekční vulvovaginitida 

V některých případech vzniká vulvovaginitida bez infekce. 

Alergická nebo dráždivá reakce

Může být způsobena kosmetickými přípravky, parfemovanými hygienickými produkty nebo pracími prostředky. 

Atrofická vulvovaginitida 

Objevuje se u žen při hormonálních změnách (v pubertě, při kojení, po menopauze), kdy klesá hladina estrogenu a sliznice pochvy se stává citlivější, křehčí a náchylnější k poranění. Někdy jsou ženy bez příznaků, ale může se objevit také dyspareunie (bolest při pohlavním styku). 

Mechanické nebo chemické podráždění

Například tření, těsné oblečení nebo nevhodné hygienické návyky mohou sliznici dráždit. 

Příznaky vulvovaginitidy 

Příznaky se mohou lišit podle příčiny zánětu a jejich intenzita může být různá. 

Mezi nejčastější příznaky patří: 

• svědění nebo pálení v oblasti vulvy a pochvy, 

• zarudnutí a otok sliznice, 

• změny vaginálního výtoku, 

• nepříjemný zápach, 

• bolest nebo diskomfort při močení, 

• nepohodlí nebo bolest při pohlavním styku. 

Tyto obtíže se často souhrnně označují jako vulvovaginální diskomfort a mohou negativně ovlivňovat každodenní fungování i intimní život. 

Kdy vyhledat lékaře a diagnostika 

Pokud tyto příznaky přetrvávají nebo se zhoršují, vyhledejte lékaře: 

• silná bolest 

• horečka 

• krvácení 

• příznaky v těhotenství 

• přetrvávání obtíží 

Správná diagnostika je důležitá, protože různé typy vulvovaginitidy mohou mít podobné příznaky, ale vyžadují odlišný přístup k léčbě. Diagnostika obvykle začíná gynekologickým vyšetřením a rozhovorem o obtížích, lékař může odebrat vzorek vaginálního sekretu k laboratornímu vyšetření, které pomůže určit příčinu potíží. 

Součástí vyšetření může být také:  

• stanovení pH vaginálního prostředí, 

• mikroskopické vyšetření sekretu, 

• laboratorní testy na přítomnost infekcí. 

Léčba vulvovaginitidy 

Vulvovaginitida léčba závisí na konkrétní příčině. 

Léčba infekčních forem 

Pokud je příčinou infekce, může lékař předepsat: 

• antibiotika při bakteriální infekci, 

• antimykotika při kvasinkové infekci, 

• antiparazitika při parazitárních infekcích. 

Dále můžeme využít preparátů s laktobacily, které se používají v rámci komplexní terapie recidivujících vulvovaginitid k obnovení přirozené poševní flóry.  

Léčba neinfekčních forem 

U neinfekčních forem se léčba zaměřuje především na zklidnění sliznice a odstranění dráždivých faktorů.  

Mohou být doporučeny: 

• lokální krémy nebo gely pro zmírnění vaginální suchosti 

• úprava hygienických návyků 

• změna používaných hygienických přípravků

Pro každodenní péči o intimní oblast mohou být vhodné také šetrné přípravky pro intimní hygienu, například GYNELLA Intimate Wash nebo GYNELLA Intimate Foam, které respektují přirozené pH intimních partií a pomáhají udržovat rovnováhu vaginální mikroflóry. 

Prevence a péče 

Prevence vulvovaginitidy spočívá především v podpoře přirozeného prostředí pochvy. Důležitou roli hraje také důsledné dodržování správných hygienických návyků. 

Doporučuje se zejména: 

• šetrná intimní hygiena 

• používání neparfemovaných hygienických přípravků 

• prodyšné spodní prádlo 

• omezení příliš těsného oblečení 

• péče o rovnováhu vaginální mikroflóry 

Specifické případy 

Vulvovaginitida u dětí 

U dívek před nástupem menstruace se běžně nevyskytuje žádný vaginální výtok. Jeho přítomnost tedy vždy poukazuje na obtíže. Nejčastější původci vulvovaginitidy u dětí jsou střevní bakterie a roupy (např. Roup dětský). Běžně se nevyskytují kvasinkové infekce u dětí, jejich výskyt by mohl poukazovat na výskyt cukrovky. Potíže také mohou souviset s podrážděním cizím tělesem nebo špatnými hygienickými. 

Vulvovaginitida v těhotenství 

Během těhotenství mohou hormonální změny ovlivnit vaginální prostředí a nastartovat vznik infekce. Infekce jsou dnes považovány za jednu z hlavních příčin předčasného porodu. 

Pokud se v těhotenství objeví příznaky zánětu, svědění nebo jiné nepříjemné pocity, vyhledejte gynekologa. Důležité je dodržovat pravidelné kontroly v těhotenství a dodržovat případnou léčbu. Včasná a správná diagnostika a léčba jsou v těhotenství důležité také z hlediska prevence možných komplikací. 

Opakující se potíže 

Vulvovaginitida se v některých případech může objevovat opakovaně. V takové situaci se zaměřte na možné rizikové faktory, například narušení vaginální mikroflóry, hormonální změny, cukrovka nebo dlouhodobé užívání antibiotik.  

Dále lze využít preparátů s laktobacily, které se používají v rámci komplexní terapie recidivujících vulvovaginitid k obnovení přirozené poševní flóry a přípravky na podporu celkové imunity. 

Zdroje:  

DOSTÁLOVÁ, Zuzana a Romana GERYCHOVÁ. Vulvovaginitidy – záněty vulvy a pochvy. Interní medicína pro praxi. 2011, roč. 13, č. 6, s. 270–272. Dostupné z: https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2011/06/09.pdf 

Mayo Clinic. Vaginitis. https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/vaginitis/symptoms-causes/syc-20354707 

NHS. Vaginitis. https://www.nhs.uk/conditions/vaginitis/