Řeč je o zvláštním pohnutí mysli, kdy se pravidelně každé září rozhodnu začít chodit cvičit.
Po létě.
Takže tedy úplně zbytečně.
Možná je to tím, že konečně na tyhle věci nastává čas? Že člověk nemá tolik práce s pořádáním grilovaček, popíjením aperolů a podobně? Ale zase začíná škola, stresy, logistické operace škola-družina-kroužky-domov…
Jak říkám, sama nevím, je to celé poněkud zvrácené, ale pravidelně toho mezi létem a Štědrým dnem odcvičím nejvíce z celého roku. Přes Vánoce se vyžeru a v lednu přece chodí běhat a do posilky jen chudáci bez fantazie. Přijde jaro a je pozdě začínat, protože “do léta už se to nestihne” a hele, přichází září a bum. Přirozený koloběh roku.
Toto schéma má samozřejmě mnoho nedostatků, v nejlepší formě jste například v první polovině prosince, kdy nosíte svetry, bundy a vlastně nikdo to nemá šanci ocenit. Ale mám to tak zkrátka každý rok. Ať už je to ale tma, zhoršující se počasí nebo cokoliv jiného, co mě nažene do posilovny, je to zase tady. A s cvičením se pojí samozřejmě i další věci.
Základem jakéhokoliv úspěšného tréninku je outfit. A playlist. Doba, který trávíte vybíráním obojího je čas, který lze při troše fantazie počítat do cvičení samotného. Když mluvíme o cvičení, je důležité nezapomenout také na úzce související složitý management mytí vlasů. Pokud si nemyjete vlasy každý den, tak těmto propočtům jistě rozumíte. Kdy je třeba vypadat dobře, kdy je čas vlasy umýt, kdy jít cvičit. Excelové tabulky vybuchují jen na tuto problematiku pomyslím. Mimochodem obdivuji všechny, kdo chodí cvičit před prací. Musela bych chodit cvičit zhruba osm hodin před prací, abych se zbavila padesáti odstínů rudé ve své tváři, potu, zmaru, namalovala se a nějak adekvátně vyřešila ty vlasy. Vlastně mi dochází, že večerní cvičení JE cvičení zhruba osm hodin před prací. No vidíte, občas umím překvapit i sama sebe, jak zásadová dokážu být.
Ale to jsou všechno příjemné starosti.
Pak jsou tu ty nepříjemné, způsobující jistý diskomfort. Diskomfort vaginální. Jenže to je to poslední, co potřebujete řešit. Konečně stojíte na prahu fitka, jste oblečená, máte čas, máte hudbu, máte motivaci (nebo neco na ten způsob) a nebudete cvičit kvůli nějakému pálení nebo svědění? To asi ne. Doporučuji se vybavit tím nejzákladnějším z našeho sortimentu. Byla by totiž škoda vracet se z fitka domů. Navíc bez fotky. Protože jak praví staré české přísloví: “Kdo se ve fitku nevyfotil, jako by ani nebyl.” Pardon, necvičil.
A vlastně jsem během psaní těchto řádků přišla i na řešení mojí situace. Pokud mám nejlepší formu v prosinci, jediné smysluplné řešení je dovolená v lednu! A v lednu se musí za teplem daleko. A na dlouho. Trochu cítím, jak tím řeším vlastně úplně všechny problémy, které leden přinese.
Ale když jsme u toho, i na dovolenou je třeba přibalit nejnutnější základ.
Jak říkám, mojí superschopností je mít řešení úplně na všechno!
Vaše GYNELLA
