A kdy přesně se to prosím stalo? Jaktože už je ten rok zase skoro v půlce? A co přesně to pro nás všechno znamená?
Primárně, že není čas ztrácet čas. Ideálně s ničím. Například je už vhodná doba na objednání plavek léto. Čas na hubnutí do nich už samozřejmě vypršel, ale takovými přízemnostmi se odmítám zabývat. Na zabookování ubytování na dva červencové státní svátky už je taky pozdě. Ale na nákup vánočních dárků máte ještě víc než půl roku!
Haha.
Ještě na něco nastává nejvyšší čas. Pokud vám přijde, jak lehce a bez stresu tím rokem zatím proplouváte, s největší pravděpodobností jste ještě letos nebyla u zubaře. A gynekologa. Některé z vás ani na mamografu. No moc neklopte zrak do země, víte nejlíp co máte dělat. Zubaře nechme tentokrát stranou, i když si tam prosím také dojděte, já přece jen dělám do trochu jiné oblasti…
Návštěvy u gynekologa nejsou úplně nejzábavnější věc na světě. Třeba ten můj vyžaduje ještě před vstupem do ordinace se zvážit na takovém tom přístroji, který navíc ještě měří výšku, tlak, počítá BMI a nejspíš i věští z ruky a čte myšlenky, ale to stojí už určitě deset korun a já vždy použiju maximálně pětikorunu. Tak snad si platím zdravotní pojištění ne? Vždycky se takhle hezky v duchu rozčílím a pak tedy vyndám pětikorunu a vlezu na ten ďáblův stroj.
Doma jsem zvyklá vážit se ráno, po návštěvě toalety, nahá a bez náušnic. Takto se dá zpravidla dosáhnout váhy, nad kterou znalecky pokývu hlavou, mám k ní pár drobných připomínek, ale dá se s ní žít poměrně důstojný život. Toho ale logicky v čekárně gynekologa nejde dost dobře dosáhnout. Nejde si ani sundat boty. Víte kolik váží boty? Já bohužel ano. Jednou jsem je totiž takhle doma po preventivní prohlídce převažovala na kuchyňské váze, abych si nějak zdůvodnila to nehorázné číslo, kterého jsem v čekárně dosáhla.
Každopádně minuty před vstupem do ordinace nakonec nejsou ani tak dlouhé, když v ruce žmouláte ten kousek papíru, na který se nechcete raději ani podívat. Sestra si ho od vás vezme, dost možná se na něj ani nepodívá, pro jistotu vám opět změří tlak, což se může zdát zbytečné, vzhledem k tomu, že to vykonala ta věc před pár desítkami minut, ale vy tomu rozumíte, protože tlak máte při pohledu na tu cifru podstatně vyšší. A to prosím ještě vůbec nejste v ordinaci. A už tolik zážitků!
Pak to jde ráz na ráz. Kalhoty, kalhotky a důstojnost zůstávají na odkládací židličce a vy lezete na křeslo. Přichází obligátní “uvolněte se”, po kterém se s největší pravděpodobností nikdo nikdy na světě neuvolnil, následované důraznějším “musíte se uvolnit, jinak vás nevyšetřím”, kdy vám tedy začne být jasné, že vás s největší pravděpodobností nevyšetří, ale nakonec to vždycky nějak dopadne.
A zase za rok!
Když opouštím ordinaci, měla bych si říkat, že tentokrát se objednám včas, přijdu opravdu za rok, budu zodpovědná, nejsem přece nejmladší a začnu tyto věci brát vážně. Na co jediné ale ve skutečnosti myslím?
Že příště půjdu v lehčích botech!
A tak je to se vším. Tak pokud jste tak ještě neučinily, slibte mi prosím, že se teď všechny objednáte. Ať na to zase chvíli nemusíte myslet!
Vaše GYNELLA
