Pří dlouhém sprchování, sledování ubíhající krajiny za oknem auta či vlaku nebo když nemůžu usnout, představuji si, jak jsem v podcastu nebo na gauči v nějaké talk show a vyprávím o svém životě.
Jaké by to asi bylo. A o čem bych tak asi mluvila. O svých bývalých? Uf. Kde bych jen začala? Asi u Vítka, který si nechával říkat Výtok a na ICQ dokonce používat světácké Veetok. Možná proto mi to slovo vždycky tak vadilo, panenství jsem totiž se samozvaným Veetokem ztratila možná ještě před setkáním s tím opravdickým. Obou jsem se nakonec ráda zbavila.
Vojta, který to s přestávkami se mnou dokázal táhnout do čtvrťáku, ale až s odstupem si troufám tvrdit, že to bylo kvůli vypracovaným maturitním otázkám ze čtyř předmětů. Matěj, který nám poctivě rozpočítával účty u jídla a později v baru kupoval pivo s tím, že “další kupuješ ty”. Ondra, na jehož narozeninové oslavě se nás sešlo víc takových, takových jako já. Vypadalo to, jako na castingu na ideální dívku. A my navíc vypadaly všechny opravdu skoro stejně! Honza, který v rámci předehry doopravdy hrál na opravdickou kytaru…
Neříkám nic. V určitém věku vám opravdu kluci, kteří hrají v kapele, připadají naprosto dokonalí. Naštěstí se to s věkem postupně ztrácí. Mám na mysli vaším věkem a vaší láskou k němu. Jejich láska k hudbě se neztrácí nikdy a vás patrně také nikdy tolik nemilovali, jako svou kytaru nebo jakýkoliv jiný hudební nástroj.
Ráda bych se ale zastavila u jednoho exempláře. Říkejme mu třeba Jakub.
Jakub byl fajn, všechno bylo víceméně fajn, preferoval sice slané snídaně, zatímco já sladké, občas nosil vytahané tričko s nápisem “TRIBUNA SEVER”, ale ačkoliv nehrál v žádné kapele, což beru jako velké plus, něco mezi námi také nehrálo a to teda bylo zase spíš mínus. Sex byl fajn, všechno fajn, ale nějak jsem se během té naší (v tu chvíli samozřejmě doživotní) lásky necítila dobře. Zvlášť tam dole, jestli víte kam mířím. Někdy to bylo lepší, někdy horší, ale tak nějak se to prostě vleklo.
Zkoušela jsem toho hodně, v drogerii, v lékárně, později i něco na předpis, ale k nějakému zásadnímu zlepšení to úplně nesměřovalo. Když jsem toto téma otevřela s Jakubem, překvapivě jsem se nesetkala s úplným pochopením, nepřímo mi naznačil, že jsem asi nějaká divná a doporučil mi zlepšit intimní hygienu. Milý Jakub nevěděl, že já už se tam dole, za dobu našeho vztahu, nemyla snad jen louhem a ředidlem a i to by mi bylo s největší pravděpodobností k ničemu. Že se něco musí změnit mi naznačil i můj gynekolog. U něj v ordinaci také poprvé zaznělo slovní spojení “ping-pong efekt”, které k mému velkému překvapení mělo pramálo společného se stolním tenisem. Jde spíš o to, že si partneři infekci předávají neustále dokola a bez úplného přeléčení obou dvou se vlastně nemají šanci kamkoliv pohnout.
Ušetřím vás dalších detailů, s potěšením zjišťuji, že už jsem je vlastně také skoro všechny vyléčila, ale věřte, že ani druhý otevřený intimní rozhovor s Jakubem tehdy nedopadl úplně hladce. Bohužel jsme byli jeden z mála případů, kdy by ani důkladné přeléčení obou partnerů s největší pravděpodobností náš problém nevyřešilo.
Jak se totiž ukázalo, když jste na vztah nebo i na ten ping-pong tři, obvykle totiž nepřináší nic moc dobrého.
Jestli z toho na závěr plyne nějaká rada? Těžko říct. Hledejte si příčetné partnery, se kterými se dá mluvit o všem. Kteří se nebrání přeléčení a umí počítat. Ideálně do dvou.
A pořiďte si GYNELLA Solution partnerská intimita. Je u toho i návod, pro případ, že by se vám ta intimní ožehavá témata přeci jen těžko probírala. Za pár dní začíná olympiáda, tak schválně na co budete myslet během sledování stolního tenisu.
Já na Jakuba.
Vaše GYNELLA
