Milé dámy, dovolte mi udělat si takovou třídnickou hodinu.
V březnu se toho totiž tolik děje, že je mi jasné, jak složité je pro vás se v tom zorientovat.
Naštěstí je tu ale kdo? No naštěstí jsem tu přece já, takže půjdeme pěkně popořadě.
A já navíc miluju všechny ty mezinárodní a světové dny čehokoliv! Samozřejmě, že bych zvládla třeba nějakou vtipnou analogii na “březen, za kamna vlezem”, kam bych lechtivě zakomponovala ono místo, kterým se GYNELLA zabírá nejvíce. Nebo bych psala o jaru, mláďátkách, rozmnožování a pak v posledních odstavcích trochu zvážněla a připomněla, jak složité někdy dnes může být počít a co si s tím tedy vlastně počít…
Ale ne. Dnes to bude velmi praktické a organizační. Takže diáře k ruce a začínáme.
Už máme za sebou 8. březen, MDŽ. Nejspíš jste si toho všimla, protože na sociálních sítích bylo zřejmě povinné se k tomu jakkoliv vyjádřit, bohužel i v případě, že dotyční tento svátek úplně nepochopili.
Malý návod: Ne, neděkujeme ženám za to, jak jsou na nás (muže) milé, krásné, jak se nám (mužům) starají o děti a domov a jak jsou zkrátka takovou ozdobou. Nepřejeme ženám, ať jim pro tentokrát někdo pomůže s praním/žehlením/vytíráním nebo uvařením večeře. Význam Mezinárodního dne žen je trochu někde jinde. Ženy nepotřebují karafiát, ale spíše respekt, uznání, rovné příležitosti, stejné platy, místa ve školkách, dostupné menstruační potřeby, možnost rozhodovat o svém těle a především možnost, dělat ideálně to, co sami chtějí a ne to co jim někdo (patriarchát) podsouvá, že by dělat měly.
Dále tu také byl 14. březen. To je Den pí. Ano, kdyby mi bylo o trochu méně, spravovala bych sociální sítě intimní péče o ženy a dovolovala by to doba, s největší pravděpodobností bych si dovolila velmi nekorektní, ale nabízející se vtípek… No nic.
A přivítejme první jarní den, který je 20.3. To se mi líbí, na to jsem čekala celou zimu. Ve vzduchu cítím kytičky a otevřené zahrádky!
Než se vrhneme na Velikonoce, ráda bych připomněla, že 22.3. je Světový den vody. Respektive, ráda bych vám připomněla, že jestli pro své tělo chcete udělat něco dobrého, hned a prakticky zadarmo, dělejte mu takový malý, světový den vody ideálně každý den. Vaše tělo to ocení určitě mnohem více, než pravidelné světové dny hektolitrů kafe, limonád, vína a vaše oblíbené dny ginů a toniců.
A máme tu Velikonoce. Ano, tak brzo, ano, v březnu. Proberu je z mého zcela ateistického pohledu. Jsou to velmi zasloužené dva dny volna, příhodně napasované na víkend, během kterého je zpravidla k dispozici hodně jídla i příbuzných, vánočka dostává na tyto svátky velmi kompaktní tvar a já osobně miluji soutěž v poměřování zrůdiček, pardon, beránků. Je to také skvělá příležitost k mezigenerační debatě o smyslu a významu tradic, zvlášť v případě, že se nejedná o nic menšího, než mlácení žen v pondělí dopoledne. Velikonoce jsou zkrátka boží.
A když skončí, skončí také březen.
Apríl!
Březen končí už v neděli. Na Zmrtvýchvstání, což je v podstatě takový antagonista Světového dne spánku. A pak už první duben, následován logicky druhým, a tady se zastavím, druhého dubna se odevzdává daňové přiznání, žádný Apríl, tak to prostě je. Takže možná už začněte, ne že bych vám chtěla kazit nadcházející dny sluníčka a volna.
Nemáte zač.
Vaše GYNELLA
