Ano, jejich popisy jsou dost intimní a naturalistické, o ničem jen trochu podobném se ve společnosti obvykle nemluví, ale sdílet zážitky z porodních boxů, detaily o klystýru nevyjímaje, to je prostě konverzační evergreen.
Já už mám porody pár let za sebou a jsem naštěstí hrdým důkazem toho skvělého mechanismu matky přírody, že to prostě nějak zapomenete. Až na pár detailů samozřejmě, ty nezapomenete nikdy a je to dobře, protože pak můžete alespoň přispívat do výše zmíněných debat. A ty já také zažívám, protože ačkoliv by mi to možná málokdo věřil, obklopuji se pracovním kolektivem mladých lidí včetně žen, které sem tam nějaký porod zažijí.
Nepopírám, že bylo podstatně zábavnější, když moje mladé kolegyně jezdily na festivaly, experimentovaly s omamnými látkami nebo se dramaticky rozcházely, ale tohle je prostě přirozený vývoj. S fesťákama je utrum, největší odvaz zažiješ na sále maximálně s Entonoxem a s tím, se kterým sis pořídila to dítě, už se raději nerozcházej a zažívej už jen standardní dramata běžných dní tak, jako my všichni.
Takže jsme nedávno zase řešily porod. Ale tentokrát jinak.
V této oblasti už mě nemá co překvapit, v mém okolí proběhl hypnoporod, porod doma, nespočet plánovaných i neplánovaných císařských řezů a jednou snad i nějaký porod do lesní tůně nebo tak něco, ale to se přiznám, že jsem úplně nedávala pozor, protože i já mám nějakou soudnost. Poslední debata se ale točila kolem oddělení šestinedělí a tady teda musím konstatovat, že se nezměnilo prakticky vůbec nic už od mých středověkých, lékařsky vedených nehypnoporodů v poloze na zádech a já tak konečně mohla taky přispívat do diskuze.
Celou tu záležitost na oddělení šestinedělí bych nazvala takovým “poporodním paradoxem”. To místo ze srdce nenávidíte, ale zároveň ho nikdy nechcete opustit, protože to znamená, že na ty tři bezbranná kila štěstí budete odteď už úplně sama. A tak pokorně žvýkáte rozvařenou brokolici a květák s něčím neidentifikovatelným a přímo nad hlavou vám visí leták o potravinách nevhodných při kojení.
Čert ho vem, vzhledem k tomu, že už třetí den stejně snídáte i večeříte čerstvé bílé rohlíky. Pro maminky fintilky mám navíc super zprávu, že si váš první sladěný outfit se svojí dcerou užijete prakticky hned po porodu. Obě budete většinu dní polonahé a s plínou. To je mimochodem další paradox poporodního období. Jste nevyspalá, máte neumyté vlasy, břicho, jako byste prakticky ani nerodila, síťované kalhotky a kojící podprsenku, v lepším případě zapnutou, ale taky asi desetinásobná prsa a vašemu partnerovi tak s největší pravděpodobností připadáte ohromně sexy.
Nejdůležitějším bodem programu každého dne je měření tlaku. Třikrát. Je jedno jestli spíte, jestli spí dítě, jestli kojíte nebo se o to už třeba padesátou hodinu snažíte… Sestry, které vám už několikátý den tlak zvedají se nedají odbýt a už vám na ruku natahují onen nafukovací rukávek. Do toho sem tam někdo přijde, zcela nekonsensuálně vám sáhne do výstřihu, ohmatá obě prsa, znalecky zhodnotí tvar, velikost, bradavky a zase odchází.
Několikrát denně, několik různých lidí. Na davy si zvykejte. Začíná to ráno, první sestra a první měření tlaku v 5:30. A pak to pokračuje až do oběda. Dětská sestra. Uklízečka. Pak vám nesou snídani. Následně někdo dezinfikuje povrchy. Vizita. Dětská vizita. Někdo odnáší tác od snídaně. Někdo jiný přináší oběd. Vlastně vůbec nemá cenu zavírat dveře.
Všechno je zkrátka pořád stejné.
V něčem ale mohou být dnes dny bezprostředně po porodu jiné. A ano, na něco se lze opravdu předem připravit. Rozhodně si s sebou sbalte GYNELLA Intimate Foam. Budete se sprchovat několikrát denně a vaše vagina si po mimořádném výkonu zaslouží tu nejlepší péči. Stejně tak využijete GYNELLA Silver Foam, ideální na hojení poporodních poranění. Já už zaplaťpánbůh vytěsnila i několikatýdenní sezení na nafukovacím kruhu.
Jak jsem říkala v úvodu, příroda to má bezvadně zařízený! Každopádně se toho nebojte, je jaro a to se mají rodit mláďata!
Vaše GYNELLA
